Zahraniční pracovní cesta

U zahraničních pracovních cest platí obdobná pravidla jako u tuzemských, zejména co se týče proplácení jízdních nákladů, nákladů na ubytování a nutných vedlejších výdajů. Velký rozdíl je však u zahraničního stravného. Samotný zahraniční „cesťák“ se pak skládá z tuzemské části a ze zahraniční části.

Cestovní náhrady při zahraničních pracovních cestách se řídí zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Podle § 166 je pak zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům následující druhy cestovních náhrad:

• jízdní výdaje,

• jízdní výdaje k návštěvě člena rodiny,

• výdaje za ubytování,

• stravovací výdaje v cizí měně (zahraniční stravné),

• nutné vedlejší výdaje.

Zaměstnavatel může při zahraniční pracovní cestě poskytnout zaměstnanci i další cestovní náhrady.

Náhrada jízdních výdajů
Náhrada jízdních výdajů za spotřebované pohonné hmoty se poskytuje zaměstnanci v cizí měně a ve výši doložené dokladem. Pokud zaměstnanec doklad o nákupu pohonných hmot z vážného důvodu nemá, může zaměstnavatel poskytnout náhradu i na základě čestného prohlášení. Náhrada jízdních výdajů se poskytuje za kilometry ujeté mimo území České republiky.

Náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny
Na tuto náhradu má zaměstnanec nárok, pokud byla se zaměstnavatelem sjednána před pracovní cestou a pokud zahraniční pracovní cesta trvá déle než jeden měsíc.

Náhrada výdajů za ubytování
Zaměstnanci přísluší náhrada výdajů za ubytování, které vynaložil v souladu s podmínkami zahraniční pracovní cesty a v prokázané výši.

Náhrada nutných vedlejších výdajů
Zaměstnanec má nárok na náhradu nutných vedlejších výdajů, které mu vzniknou v přímé souvislosti se zahraniční pracovní cestou, a to opět v prokázané výši.

Zaměstnavatel z tzv. podnikatelského sektoru může dále svým zaměstnancům při zahraniční pracovní cestě poskytnout kapesné až ve výši 40 % základního zahraničního stravného.

Zahraniční stravné

Zahraniční stravné je upraveno v § 170 zákoníku práce. Poskytuje se zaměstnanci zásadně v cizí měně. Sazby stravného musí být stanoveny před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu.

Zaměstnavatel vychází se základních sazeb zahraničního stravného stanoveného vyhláškou č. 392/2012 Sb. Tato vyhláška určuje základní sazby stravného pro jednotlivé státy. Výše stravného se pak vypočítá ze základní sazby státu, ve kterém zaměstnanec v daném kalendářním dni strávil nejvíce času.

Zaměstnanci náleží stravné ve výši nejméně 75 % základní sazby zahraničního stravného (u členů posádek plavidel vnitrozemské plavby je to nejméně 50 % základní sazby stravného) určeného vyhláškou. Snížení stravného musí být dohodnuto ještě před zahájením pracovní cesty, jinak zaměstnanci náleží základní sazby stravného.

Zahraniční stravné se poskytuje následovně:

• 1/3 základní sazby, pokud zahraniční pracovní cesta trvá 12 hodin a méně (musí však trvat alespoň 1 hodinu), jestliže ale zaměstnanci vznikne zároveň nárok na tuzemské stravné za část pracovní cesty strávené na území České republiky, musí zahraniční pracovní cesta trvat déle než 5 hodin, aby měl nárok také na zahraniční stravné,

• 2/3 základní sazby, pokud zahraniční pracovní cesta trvá 12 až 18 hodin,

• na celou základní sazbu má zaměstnanec nárok, pokud zahraniční pracovní cesta trvá déle než 18 hodin.

Pokud doba strávená mimo území ČR nečiní alespoň jednu hodinu, zahraniční stravné se neposkytuje. Doby strávené mimo území České republiky, které trvají 1 hodinu a déle při více zahraničních pracovních cestách v jednom kalendářním dni, se pro účely zahraničního stravného sčítají. Doby, za které nevznikne zaměstnanci právo na zahraniční stravné, se připočítávají k době rozhodné pro poskytnutí tuzemského stravného.

Byla-li zaměstnanci v rámci pracovní cesty bezplatně poskytnuta strava (například snídaně, oběd nebo večeře v rámci ubytování), krátí se stravné stejně jako v tuzemsku, tedy za každé toto bezplatně poskytnuté jídlo až o:

• 70 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné v třetinové výši základní sazby, zahraniční pracovní cesta tedy trvala méně než 12 hodin,

• 35 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve dvoutřetinové výši základní sazby, zahraniční pracovní cesta tedy trvala 12 až 18 hodin,

• 25 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši základní sazby, zahraniční pracovní cesta tedy trvala déle než 18 hodin.

Jestliže zaměstnavatel zaměstnanci v této výši stravné nesníží, bude se považovat nadlimitní část stravného za zdanitelný příjem zaměstnance, který navíc vstupuje do vyměřovacího základu pro odvod zákonného sociálního a zdravotního pojistného.

Po dobu návštěvy člena rodiny, nebo po dobu dohodnutého přerušení zahraniční pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance zahraniční stravné zaměstnanci nepřísluší.

Tuzemské a zahraniční stravné v jeden den

Jak jsme již zmiňovali výše, zahraniční pracovní cesta má dvě části – tuzemskou a zahraniční. Tuzemskou část cesty většinou tvoří první a poslední cen (den příjezdu a odjezdu). Pokud se jedná o jednodenní zahraniční pracovní cestu, doba před výjezdem z ČR a doba po návratu do ČR v jednom kalendářním dni se sčítá.

Za tuzemskou část pracovní cesty má zaměstnanec nárok na stravné jako při klasické tuzemské pracovní cestě, tedy po pěti hodinách.

Za zahraniční část pracovní cesty náleží zaměstnanci zahraniční stravné podle doby strávené mimo území České republiky, jak je uvedeno výše. Tedy minimálně po jedné hodině strávené v zahraničí, pokud tuzemská část trvala méně než pět hodin, a tím pádem zaměstnanec nemá nárok na tuzemské stravné.

V opačném případě, kdy tuzemská část trvala déle než pět hodin a zaměstnanec má nárok na tuzemské stravné, musí v daném dni v zahraničí strávit minimálně dalších pět hodin, aby měl nárok také na zahraniční stravné.

Pro nárok na zahraniční stravné tedy zaměstnanec musí v zahraničí strávit minimálně jednu hodinu. Uskuteční-li v daném kalendářním dni zaměstnanec více zahraničních pracovních cest, doby strávené mimo území České republiky se pro účely zahraničního stravného sčítají.

Procestuje-li zaměstnanec v jednom dni více států, náleží mu sazba zahraničního stravného pro stát, ve kterém strávil v daném dni nejdelší dobu. Doba strávená v zahraničí, za kterou nevznikne nárok na zahraniční stravné, se připočítává do doby rozhodné pro určení nároku na tuzemské stravné.

Odkdy se počítá doba strávená v zahraničí?

Rozhodným okamžikem pro určování doby strávené mimo ČR, a tedy i pro výši zahraničního stravného, je okamžik přechodu státních hranic, dobu přechodu státní hranice je zaměstnanec povinný oznámit zaměstnavateli. Významná pro výpočet je nejen doba překročení hranic České republiky, ale také překročení hranic ostatních států, a to zejména v případě, kdy zaměstnanec stráví jeden den ve více státech, pro určení, ve kterém státě strávil nejvíce času, a tedy sazbu kterého státu pro zahraniční stravné použije.

Je-li využívána letecká doprava, za dobu přechodu státní hranice se považuje čas odletu letadla z letiště do zahraničí a čas příletu letadla ze zahraničí na české letiště. Nastane-li situace, kdy zaměstnanec v rámci zahraniční pracovní cesty využije dvou tuzemských letišť, doba letu mezi těmito tuzemskými letišti se počítá jakou součást tuzemské části pracovní cesty. Jako počátek zahraniční části pracovní cesty se počítá až odlet letadla, které opouští Českou republiku.

Výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2013 dle vyhlášky č. 392/2012 Sb.