Výhody pro zaměstnance a jejich danění

Firemní vozidlo používané i k soukromým účelům

Zaměstnavatel může svému zaměstnanci bezplatně poskytnout vozidlo, které bude používat kromě služebních účelů také k soukromým účelům. V tomto případě se jedná o příjem zaměstnance ve výši 1 % vstupní ceny daného vozidla za každý započatý měsíc, kdy zaměstnanec vozidlo soukromě používal. Ke vstupní ceně se připočítá daň z přidané hodnoty, pokud již není ve vstupní ceně zahrnuta.

Pokud je měsíční vypočtená částka nižší než 1 000 Kč, počítá se jako příjem zaměstnance částka 1 000 Kč. Pokud zaměstnanec použil v měsíci soukromě více vozidel za sebou, počítáme nejvyšší vstupní cenu vozidla. Používal-li soukromě více vozidel současně, počítáme jako příjem zaměstnance 1 % ze součtu vstupních cen všech soukromě používaných vozidel.

Pozor – tento příjem přičítáme k příjmu zaměstnance, odvádíme z něj tedy zálohu na daň z příjmů ze závislé činnosti a také sociální a zdravotní pojištění, a to jak 4,5 % a 6,5 %, které platí zaměstnanec, tak 9 % a 25 %, které platí zaměstnavatel za svého zaměstnance.

Zaměstnanec má tedy nižší čistou mzdu a zaměstnavatel vyšší zákonné sociální náklady (tyto sociální náklady jsou samozřejmě daňově uznatelné).

Vzdělávání a školení zaměstnanců

Poskytuje-li zaměstnavatel svým zaměstnancům bezplatná školení, vzdělávání, odborný rozvoj, rekvalifikaci nebo jazykový kurz, které souvisejí s předmětem činnosti zaměstnavatele, jsou tyto nepeněžní příjmy u zaměstnance plně osvobozeny od daně z příjmů ze závislé činnosti. Zaměstnanec je tedy nemusí danit.

Na druhé straně u zaměstnavatele se jedná o daňově uznatelný výdaj, snižuje si tedy o tyto výdaje základ daně. Podstatné je, že se jedná o nepeněžní plnění a je opodstatněné, pro zaměstnance nutné. Například jazykový kurz není potřebný pro zaměstnance firmy, která neobchoduje se zahraničím.

Stravování

Zaměstnavatel má povinnost zaměstnancům umožnit stravování, nemusí jej však zajišťovat, ale může. Pokud má zaměstnavatel vlastní jídelnu, díky které poskytuje svým zaměstnancům stravování, je celý provoz této jídelny u zaměstnavatele daňově uznatelným nákladem.

Ovšem pozor, hodnota potravin je daňově uznatelným nákladem pouze v případě, pokud s nimi souvisejí příjmy, a to pouze do výše těchto příjmů, tedy pokud obědy prodává.

Pokud je zaměstnancům jídlo poskytováno bezplatně, na straně zaměstnanců se nejedná o daňový příjem (nemusí jej tedy danit) a u zaměstnavatele se jedná o nedaňový výdaj.

Podobně je to například s poskytováním nápojů. Pokud zaměstnavatel koupí pro zaměstnance kávovar, jedná se o daňový náklad. Ovšem samotná káva poskytovaná zaměstnancům, případně obchodním partnerům, daňově uznatelným nákladem na straně zaměstnavatele není.

Nápoj, který je pro zaměstnavatele daňově uznatelným výdajem, je pouze neperlivá voda. V provozech, kde speciální vyhláška zavazuje zaměstnavatele k tomu, aby zaměstnancům poskytnul nealkoholické nápoje, jsou tyto nápoje daňově uznatelným výdajem.

Poskytuje-li zaměstnavatel zaměstnancům stravenky, jedná se u zaměstnance o nepeněžní příjem, který je plně osvobozen od daně z příjmů. U zaměstnavatele se však jedná o daňový výdaj pouze ve výši 55 % hodnoty stravenky (maximálně však 55,3 Kč na jedno jídlo, jednu stravenku).

Pokud však stravenku zaměstnanci prodává za 45 % její hodnoty, je u zaměstnavatele celá hodnota stravenky daňovým nákladem. Zaměstnanec musí odpracovat alespoň 3 hodiny, aby měl na stravenku nárok. Pokud směna včetně přestávky trvá 11 hodin, může zaměstnanec dostat dva příspěvky na jídlo.

Při pracovních cestách má zaměstnanec nárok na stravné, které je u zaměstnanců v soukromém sektoru (nejedná se o státní zaměstnance) omezeno dolní hranicí dané vyhláškou.

Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout stravné vyšší, překročí-li však horní hranici, musí rozdíl u zaměstnance dodanit a odvést sociální a zdravotní pojištění. Pro zaměstnavatele se jedná o výdaj daňově uznatelný.

Kulturní a sportovní zážitky

Jsou-li poskytovány z fondu kulturních a sociálních potřeb, který je tvořen z disponibilního zisku po zdanění, nebo pokud jsou poskytovány z nedaňových nákladů zaměstnavatele, a pokud jsou nepeněžité, jedná se u zaměstnance o příjem osvobozený od daně z příjmů (v maximální částce 2 000 Kč ročně u každého zaměstnance).

Pokud zaměstnavatel přispívá zaměstnancům na rekreaci, je u zaměstnance z hodnoty rekreace osvobozena maximálně částka 20 000 Kč na rok. Do tohoto plnění se může počítat i příspěvek pro rodinné příslušníky zaměstnance. Opět se musí jednat o nepeněžité plnění.

Ubytování a doprava na pracoviště

Na přechodné ubytování (v souvislosti s výkonem práce) může zaměstnavatel opět nepeněžní formou přispívat zaměstnanci, a to až do výše 3 500 Kč měsíčně. Tato částka je na straně zaměstnance osvobozena od daně z příjmů.

Přispívá-li zaměstnavatel měsíčně vyšší částku, zaměstnanci se částka nad 3 500 Kč zdaní a odvede se z ní sociální a zdravotní pojištění (opět zaměstnanec i zaměstnavatel). U zaměstnavatele se jedná o daňový náklad vždy.

Sjedná-li si zaměstnanec a zaměstnavatel v písemné smlouvě bezplatnou dopravu, zaměstnanci se zdaní (včetně sociálního a zdravotního pojištění) obvyklá cena jízdenky a u zaměstnavatele se bude jednat o daňově uznatelný výdaj.

V případě, že sám zaměstnavatel je poskytovatelem veřejné dopravy osob (dopravní podnik), je toto bezplatné nebo zlevněné jízdné u zaměstnance osvobozeno od daně a u zaměstnavatele se jedná o daňový výdaj. Toto platí i pro jízdenky pro rodinné příslušníky zaměstnance.

Prodej zboží a služeb se slevami

Zaměstnavatel může své zboží a služby zaměstnancům prodávat za zvýhodněné ceny, pro zaměstnavatele se jedná o výdaj daňově uznatelný. U zaměstnance se dodaní rozdíl mezi prodejní cenou a cenou obvyklou, opět se odvede také sociální a zdravotní pojištění.

Příspěvky na penzijní a životní pojištění

Přispívá-li zaměstnavatel svým zaměstnancům na penzijní připojištění nebo soukromé životní pojištění, jedná se u zaměstnavatele o výdaj daňově uznatelný v plné výši. U zaměstnance se jedná o příjem, který nemusí danit do výše maximálně 30 000 Kč za rok, a to celkem za penzijní plus životní pojištění.

Peněžitá plnění

Doposud jsme se bavili pouze o nepeněžitých plněních. V případě, že by se pak jednalo o plnění peněžité – zaměstnanec by od zaměstnavatele dostal do ruky peníze, na straně zaměstnavatele by se jednalo o daňově uznatelný náklad. U zaměstnance by se však jednalo o příjem, který by musel zdanit a ještě z něj odvést sociální a zdravotní, a to jak 11 %, které se strhávají ze mzdy zaměstnanci, tak 34 %, které je povinný hradit zaměstnavatel za zaměstnance.

Pro zaměstnavatele je tedy z pohledu daňového výhodnější poskytovat zaměstnancům nepeněžní plnění, i když je nemohou uplatnit jako daňově uznatelný výdaj, protože takto přijdou o 19 % daně z příjmů (právnické osoby), případně 15 %, pokud se jedná o zaměstnavatele fyzickou osobu.

Poskytne-li peněžní plnění, musí zaplatit za zaměstnance sociální a zdravotní, což činí 34 %, a to je víc než daň z příjmů (19 % nebo 15 %). Nehledě na to, že příjem ještě zdaní zaměstnanec a zaplatí sociální a zdravotní.

Pokud jsou jakékoli zaměstnanecké výhody sjednány v kolektivní smlouvě, jsou tyto výhody pro zaměstnavatele daňově uznatelným výdajem. U zaměstnanců se však jedná o příjem, který musí danit a zaměstnanec i zaměstnavatel z tohoto příjmu musí odvést sociální a zdravotní pojištění. Výjimkou jsou výhody podle § 6 zákona o daních z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb.), výše uvedené.